Kategorie: Aktuality, Tématické články

Stravování dětí na indikovaných dietách ve školních jídelnách

Stravování dětí na indikovaných dietách ve školních jídelnáchPokud se děti, kvůli svému postižení nemohou stravovat ve školní jídelně, kde mají ostatní děti dotované jídlo, měly by dostávat finanční kompenzaci. Je velmi nespravedlivé, že rodiče celiaků ze svých daní financují obědy jiných zdravých dětí a jejich děti se stravovat v jídelnách nemohou.

 

 

 

Nemoci, které se léčí dietou, představují pro školní děti vážný problém. U většiny nemocí je ale dieta jen jedním z léčebných režimů a nemoc a její projevy se zmírňují, či odstraňují primárně medikací, rehabilitací, zdravotnickými pomůckami apod.  Výjimku tvoří celiakie, jejíž projevy je možné eliminovat pouze dietním režimem, tj. bezlepkovou dietou. Bezlepková dieta je definovaná jako kauzální léčba celiakie. Děti z celiakií se zpravidla ve školních jídelnách a vysokoškolských menzách stravovat nemohou. I když některá školská zařízení bezlepkově vaří, je to spíš výjimka.

 

Pokud se ale děti, kvůli svému postižení nemohou stravovat ve školní jídelně, kde mají ostatní děti dotované jídlo, měly by dostávat finanční kompenzaci. Je velmi nespravedlivé, že rodiče celiaků ze svých daní financují obědy jiných zdravých dětí a jejich děti se stravovat v jídelnách nemohou. Dětem s celiakií pak musí rodiče připravovat jídlo za plnou cenu a ještě ho složitě distribuovat ke školou povinnému dítku tak, aby se během školního vyučování nebo po jeho skončení mohlo najíst.

 

Takže zatímco se srdce našich politiků každou chvíli ustrne nad tím, že některé děti nechodí na obědy údajně proto, že na to jejich rodiče nemají, nad dětmi s celiakií, kteří musí dodržovat bezlepkovou dietu, se ani nepozastaví.

 

Je s podivem, že nízkopříjmové rodiny nejsou schopny při současném dotovaném systému školního stravování a sociální pomoci státu zaplatit svým dětem obědy. 

 

Je s podivem, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že se děti s celiakií ve školních jídelnách také nenajedí, i když ze zcela jiného důvodu.

 

Školní jídelny nemají a nikdy neměly povinnost zajistit celiakům dietní stravování. Přesto se ale v minulosti mnoho školních jídelen snažilo rodičům celiatických dětí vyjít vstříc a pokud pracovníci jídelny měli jen trochu vhodné podmínky a znalosti problematiky, snažili se vyhovět. A tak se postupně bezlepkové stravování v jednotlivých školách rozšiřovalo a jídelen, kde se bezlepkově vařilo, přibývalo.

 

Naše organizace pak celému tomu snažení pomáhala tím, že jsme postupně proškolovali pracovníky školních jídelen a vydali edukační brožuru: Manuál pro školní jídelny.

 

Proškolili jsme velké množství lidí. Kromě vedoucích jídelen a kuchařek se našich seminářů zúčastňovali i ředitelé škol, učitelé a výchovní pracovníci. Např. v Královehradeckém kraji jsme proškolili přes 200 lidí. Opakovaně jsme školili v Liberci, Jablonci n. N., v České Lípě, v Turnově. Školy, i mimo Liberecký kraj, se na nás obracely o radu, aby se zabránilo dietním chybám.  Jen v Libereckém kraji vařily bezlepkově desítky škol a školek.

 

Až jednou! MŠMT vydalo vyhlášku a metodiku, kterou veškeré naše snažení i snažení školních jídelen jako mávnutím kouzelného proutku zbořilo. Nastavili se komplikované podmínky pro dietní stravování, které měli školy splňovat, a většina škol bezlepkově vařit přestala.

 

V současné době je situace taková, že některé školy se za pomoci svých zřizovatelů snaží komplikované a cenově náročné podmínky vyhlášky splnit, a tedy znovu bezlepkově vaří. Některé se uchýlily ke lsti. Oficiálně žádné dietní jídlo nevaří, ale po dohodě s rodiči celiaků je vždy jedno jídlo bezlepkové. Neboli vlk se nažral a koza zůstala celá. A některé prostě bezlepkově nevaří.

 

Zásah MŠMT do bezlepkového vaření na školách byl neskutečně nesmyslný a děti na bezlepkové dietě rozhodně poškodil. Znechutil mnoho obětavých a snaživých lidí, kteří jsou empatičtí a chtěli nemocným dětem pomoci. Chtěli se učit a zajistit dětem s celiakií plnohodnotný pobyt ve škole a možnost navštěvovat odpolední mimoškolní aktivity.

 

 

Děti, které se ve škole stravovat nemohou a jsou odkázáni na jídlo z domova, zvládají pak velmi obtížně odpolední činnosti. Některé školy jsou ochotny ohřát dítěti z domova přinesené jídlo. Některé ale ne. Pak se to řeší buď tím, že si dítko nosí teplý oběd se sebou v termonádobě a sní si ho o některé přestávce nebo po vyučování. Nebo má velkou svačinu a teplé jídlo má až po návratu domů.  Ať už je to jakkoliv, je to komplikace, kterou naši zákonodárci nevidí a vidět nechtějí. Ale hlavně, že bědují na „chudými“ dětmi, které mají k dispozici dotovanou stravu za přispění těch, jejichž děti ji dostat nemohou.