Kategorie: Aktuality, Tématické články

Problém psychiky celiaka na vysoké škole.

Problém psychiky celiaka na vysoké škole.Když se student jakkoliv odlišuje od svých spolužáků, může to přinášet obtíže.

 

 

 

Na vysokých školách se už nevyskytuje klasická šikana, jako na nižších stupních škol a nejsou známy případy, kdy by se spolužáci celiakovi pro jeho odlišnost posmívali. Z toho už, jak se říká, vyrostli. Je zde ale jiný fenomén a tím je tzv. hecování. U chlapců se jedná obvykle o konzumaci piva. Pivo obsahuje ječný slad a tedy lepek. Celiaci proto pít pivo nemohou. Na trhu jsou sice i bezlepková piva, ale jsou podstatně dražší nežli běžná a nejsou zdaleka tak dostupná. V restauracích, bufetech, různých klubech a hospodách bezlepkové pivo k dispozici není. Jde-li tedy parta studentů „na pivo“, celiak se musí spokojit s jiným nápojem. Víno, destiláty, většina likérů a nealkoholických nápojů lepek neobsahuje. Ovšem pivo je pivo, a když jde parta kluků na pivo, celiak mívá problém. Spolužáci často celiaka přemlouvají nebo tzv. hecují a je na povaze, na disciplinovanosti a hlavně na síle osobnosti, zda se podvolí nebo ne. U dívek je situace obdobná, ale zpravidla jde o návštěvu cukrárny, či pizzerie. Ani tady nemá celiak možnost začlenit se, dát si zákusek, chlebíček, pizzu s ostatními. Bezlepkové varianty uvedených dobrot sice na trhu už jsou, ale ve speciálních prodejnách a velmi omezeně, o ceně nemluvě. Dívky sice obvykle méně podléhají hecování a dívky obecně méně hecují, ale zase bývají citlivější na všetečné otázky svých spolužaček. A těm se vyhnout nedá.

 

 

Typické otázky, ale také „moudra“, které si celiaci musí vyslechnout jsou:

 

„Já mám taky tak trochu celiakii, tak musím taky omezovat lepek.“

„Moje kamarádka má taky celiakii, ale dietu už moc nedrží, protože už jí není špatně.“

„Hele, jedna pizza ti přece nic neudělá.“

„Neblbni, jedno pivo ti přece nic neudělá.“

„Neboj, tenhle chleba můžeš, ten je z naklíčeného obilí.“

„Kde by se ve šlehačce vzal lepek, ten je přeci v obilí?“

„Celiakie?? Tak to se mě naštěstí netýká!“

„Já bych se na to vykašlala, tak by mi bylo blbě, no?“

 

Všechny tyto věty a mnoho dalších byly skutečně se vší vážností vyřčeny.

 

Situace ale bývá někdy i opačná. Ohleduplnost spolužáků, která je přehnaná, může celiakovi přivodit špatný pocit. Celiaci, kteří jsou na dietě od dětství, bývají se svým postižením smíření a nepotřebují přehnanou ohleduplnost a péči, či dokonce lítost. Z praxe jsou známy případy, kdy jde skupina děvčat do cukrárny a protože si celiak nemůže nic dát, vyjma nápojů, nedají si nic ani ostatní a spokojí se také pouze s džusem, čajem, kávou apod.

 

Vůbec nejhorší je pak otevřená lítost nebo neomalená péče:

 

„To je taková škoda, že si nemůžeš s námi dát.“

„Ale ty si nemůžeš nic dát.“

„A chceš jít s námi, když si nemůžeš nic dát?“

„Hele, není to blbý, když si nemůžeš nic dát?“

„Hele, fakt ti to nevadí, že si něco dáme?“

„Ty jsi fakt chudák, já bych se snad zbláznila.“