Kategorie: Aktuality, Tématické články

PÉČE O CELIAKA

PÉČE O CELIAKAKaždé dítě je jiné a tedy každé dítě potřebuje jinou péči.

 

 

 

Celiakií trpí jak děti, tak dospělí. Zatímco, dospělí zvláštní péči nepotřebuje, obvykle stačí ohleduplnost a pochopení okolí, u dětí je potřeba opravdu mluvit o péči.

Péče o dítě s celiakií je ale velmi široký pojem. Každé dítě je jiné a tedy každé dítě potřebuje jinou péči. Ale přesto je možné v péči o dítě najít mnoho společných úkonů, které zpravidla pečující osoba musí každodenně vykonávat.

 

Vždy záleží na mnoha faktorech:

  • věk
  • povaha
  • způsob výchovy
  • místo, kde rodina žije
  • způsob, kterým rodina žije (rodinné zvyky, tradice, vztahy)
  • a mnoho dalších.

 

Věk dítěte je často pro posuzování schopnosti zvládnout běžný život zavádějící. Je třeba to vždy posuzovat v kontextu s ostatními faktory. Často slýchávám z úst lidí poznámky o tom, jak dítě v 10, 15, či 18 letech už přeci musí zvládnout to, či ono. NEMUSÍ. Věk je velmi relativní a tak, co jedno dítě zvládá bez problémů v 10 letech, jiné nemusí zvládat ve 12 letech a naopak. Je velmi necitlivé, když se dětem předhazují příklady jiných dětí stylem: „Vidíš, Maruška už si umí sama připravit svačinu a to je jí teprve 11 let“.

 

Povaha dítěte ovlivňuje jeho život ve všech oblastech, nejen při zvládání bezlepkové diety. Některé děti jsou více samostatné a jsou na to hrdé. Jiné rádi přijímají láskyplnou péči matky, otce, babičky a jiných dospělých, protože je to k nim váže a cítí tak psychickou podporu. Děti s celiakií nemají jednoduchý život a vyrovnávají se s tím různě. Jsou mezi nimi velké rozdíly a je opět velmi necitlivé je za každých okolností srovnávat.

 

Způsob výchovy bývá často kámen úrazu. Výchova dnešních dětí je problematická, protože na ně mnohem více než dřív působí jejich okolí a vliv rodiny se tak snižuje. Dnešní děti mnohdy nejsou zvyklé respektovat autority a nemají nastavená pravidla, popř. nejsou vedeny k nutnosti dodržovat pravidla, která nastaví druzí. Ať už jsou to rodiče, učitelé, lékaři..... Tady záleží na tom, zda dítě má při porušování diety nějaké subjektivní potíže. Pokud ne, stává se, že dietu porušuje.

 

Podmínky k dodržování diety jsou velmi ovlivněny místem, kde rodina žije. Vždy jsou lepší podmínky ve větších městech, kde je lepší zásobování, nežli na malých městech nebo na vesnici. Dnešní velká města oplývající množstvím velkých supermarketů jsou pro celiaky příznivější. Podobně je příznivější i větší koncentrace celiaků, což vede k tomu, že se najdou školy, které bezlepkově vaří. To je pak pro rodinu velká úleva a péče o dítě s celiakií tak dostává úplně jiný rozměr.

 

Péče o dítě s celiakií je téměř přímo úměrná způsobu života rodiny. Pokud se ostatní členové rodiny přizpůsobí, je to vždy příznivější, než když ostatní členové lpí na svém dosavadním způsobu života a nehodlají nic změnit. A to nejen stravování, ale i trávení volného času, vytváření rodinných vazeb apod. Nemoc dítěte většinou vnese do rodiny potřebu velkých změn, a pokud se rodina nepřizpůsobí, je péče o dítě velmi komplikovaná.

 

Není nic horšího pro celiaka, než když babička napeče buchty a všichni vnoučata se na ně s chutí vrhnou a to jedno na ně kouká s tím, že toto nesmí. Bezohlednost se dá bohužel najít snadno i uprostřed rodin.