U dětí se sice v některých případech od provedení biopsie upouští, ale mělo by se tak dít pouze za určitých podmínek, které je třeba plně respektovat. U dospělých se diagnostikování celiakie bez biopsie nepřipouští.
Celiakie jako nemoc je známá v současné podobě poměrně krátce. I když už v předminulém století věděli někteří lékaři, že chronické průjmy a chátrání organismu, hlavně u dětí, způsobuje konzumace obilovin, dlouho nebyla známá podstata nemoci.
Celiakie je autoimunitní onemocnění, stejně jako např. diabetes I. stupně, roztroušená skleróza apod. Diagnostika celiakie má v současné době svá pevná pravidla, která jsou výsledkem medicínského výzkumu a vývoje a nedávají příliš prostor pro fantazii a svévoli praktických lékařů. I když je lidské tělo velice nevyzpytatelné a stanovení diagnózy může být v některých případech náročné a složité, je třeba výsledky medicínského výzkumu respektovat.
V současné době se celiakie diagnostikuje na základě výsledků krevních testů a střevní biopsie. Tím hlavním kritériem je poškození střevní sliznice typické právě pro celiakii.
U dětí se sice v některých případech od provedení biopsie upouští, ale mělo by se tak dít pouze za určitých podmínek, které je třeba plně respektovat.
U dospělých se diagnostikování celiakie bez biopsie nepřipouští. Přesto se množí případy, kdy je pacientovi oznámeno, že má celiakii a doporučena bezlepková dieta jako léčba, a to buď jen na základě krevních testů, nebo dokonce jen na základě příznaků, které praktický lékař vyhodnotí jako příznaky celiakie. Tito pacienti se tak dostávají do pasti, v níž se bezradně zmítají. Dřív nebo později zjistí, že něco není v pořádku a obrátí se na některou pacientskou organizaci. Tady se dozvědí, že vůbec celiakii mít nemusí, a že je možné, že dietu drží zcela zbytečně. K zjištění diagnózy je pak potřeba znovu nasadit lepek, jíst běžnou stravu a následně provést krevní testy a biopsii. Pro pacienty je to ale vždy velmi psychicky náročné, a znamená to i změnu lékaře.