Kategorie: Aktuality, Tématické články

Celiakie a děti v kolektivu v souvislosti s věkem

Celiakie a děti v kolektivu v souvislosti s věkemMezi dětmi jsou velké rozdíly, a pokud posuzujeme pouze věk, můžeme napáchat velké škody. Tak to platí obecně a tak to tedy platí i v péči o celiaka.

 

 

Takže zatímco jedna matka může být péčí o své dítě s celiakií velmi vyčerpaná a má pocit, že to zvládá na pokraji svých sil, jiná může mít pocit, že jí to nijak neunavuje a že taková péče není nijak odlišná od péče o zdravé dítě.

 

Věk je vždy potřeba posuzovat v kontextu s výchovou, povahou a podmínkami, ve kterých rodina žije.

 

Jsou děti, které si např. už v 10 letech umí vzít bez dohledu dospělé osoby jídlo z lednice, umí si ho ohřát, umí posoudit, zda je pro něj vhodné z hlediska diety apod. A jsou děti, které toto nedokáží ani v podstatně vyšším věku.

 

Pak je potřeba rozlišovat i případný strach z pochybení. Některé děti jsou bezesporu schopné i v nižším věku spolehlivě rozlišit, kterou potravinu sníst mohou a kterou ne, ale bojí se. Strach je velmi důležitý v mnoha oblastech života a dokáže nás mnohdy ochránit před nebezpečím, a tedy ne vždy je nutné ho jakkoliv potlačovat. Pokud se dítě bojí vzít si potravinu, i když ví, že v ní lepek není, a trvá na tom, že to musí někdo schválit, nenuťte ho. Rozhodně neprospějete ničemu, pokud budete dítě hanět, kritizovat ho a nutit k „větší samostatnosti“. Tlak na dítě, který často bývá spojen s kritikou, srovnáváním s jinými dětmi, výčitkami apod. mívá pro psychiku dítěte nedozírné následky. 

 

Pořád je lepší vystrašené dítě, kterému musíte jídlo připravovat, musíte ho kontrolovat, případně ho ujišťovat, že toto opravdu může sníst, nežli ty „samostatné“ děti, které si dietou příliš hlavu nelámou.

 

Mnoho dětí dietu porušuje. Dětští gastroenterologové se shodují na tom, že až 1/3 dětí dietu nedrží nebo ji soustavně porušuje. A rodiče to vědí. Musí to vědět, protože porušování diety, pokud je dlouhodobé, se projeví na protilátkách a lékař na to rodiče upozorní. Resp. měl by upozornit.

 

Je třeba si ale uvědomit, že mírné a krátkodobé porušení diety se na protilátkách vůbec projevit nemusí, a tak vaše „samostatné“ dítko může příležitostně porušovat dietu a vy to ani nezjistíte. To ale neznamená, že autoimunitní reakce, ke které dochází, nezpůsobuje v těle škody.

 

 

Děti na bezlepkové dietě jsou zejména v kolektivu vystaveny obrovskému tlaku. I v takovém kolektivu, kde jsou ostatní děti poučeni a vědí, že jejich kamarád, či kamarádka to, či ono nemůže, bývá problém:

  • děti zapomenou a nabízejí celiakovi bonbón, sušenku, oplatku apod.,
  • děti sami nic nejedí, aby celiakovi nedělaly chutě,
  • děti jedí jen bezlepkové potraviny, aby byly solidární,
  • děti mají jídlo rozdělené na bezlepkové a „obyčejné“ a každý si jí to své,
  • apod.

 

I když jsou děti solidární, celiak se často cítí vůči nim provinile a v kolektivu mu nemusí být dobře.

 

Pokud ale děti poučeni nejsou je celiak ve velmi těžké pozici. Dětí bývají nemilosrdní, a pokud se někdo odlišuje, dávají mu to znát. Nemusí to tak být a může.

 

Tady hraje věk dítěte velkou roli. Starší děti si už umí svou pozici v kolektivu zajistit a starší děti jsou většinou lépe schopni danou situaci chápat. Ale věk je pro zvládnutí bezlepkové diety jen jeden z faktorů, jak obstát v kolektivu dětí a jak zvládnout svůj hendikep. Péče rodičů a celé rodiny, pomoc učitelů, vychovatelů a přátel je nezbytná.